Obrna – druhy, příčiny, příznaky a léčba (3)

Obrna (ochrnutí) je definována jako patologické omezení hybnosti, motoriky člověka.

Obrna a její základní rozdělení

Obrna (ochrnutí) je definována jako patologické omezení hybnosti, motoriky člověka. Vzniká v důsledku poruchy inervace (zásobování části těla nervovými vlákny prostřednictvím určitého nervu) dané svalové skupiny, čímž dochází k úplné či částečné ztrátě hybnosti končetiny nebo jiné části těla.

Obrna může mít infekční i neinfekční původ a obecně lze říci, že se jedná o skupinu nemocí, jimiž se zabývá obor zvaný neurologie. V zásadě se dělí na dva základní typy:

• paréza – neúplná neboli částečná obrna, kdy je postižená končetina / část těla schopna pohybu v omezené míře.
• Plegie – úplná ztráta hybnosti, kdy pacient postiženou část těla není schopen nijak ovládat.

Dále se v rámci rozdělení obrny používají následující pojmy:

• monoparéza/monoplegie – částečná nebo úplná obrna jedné končetiny.
• Diparéza/diplegie – částečná nebo úplná obrna dvou končetin.
• Triparéza/triplegie – částečná nebo úplná obrna tří končetin.
• Kvadruparéza – částečná nebo úplná obrna všech čtyř končetin.
• Hemiparéza/hemiplegie – obrnou je postižena jedna polovina těla.
• Paraparéza – obrnou jsou postiženy obě dolní končetiny.

Zmíněné pojmy se týkají obecné neurologické terminologie, proto si níže popíšeme dva zásadní stavy, které s obrnou úzce souvisejí – dětskou mozkovou obrnu a dětskou (přenosnou) obrnu, v závěru pak základní informace o obrně lícního nervu.

Dětská mozková obrna

Dětská mozková obrna (DMO) je onemocnění neinfekčního a nedědičného původu. Jedná se o poruchu hybnosti, která vzniká na podkladě jednorázového poškození mozku nedostatkem kyslíku v raném stadiu jeho vývoje.

Co se týče přísunu kyslíku, mozkové buňky jsou jedny z nejcitlivějších v těle. Následkem jejich nedostatečného okysličení tedy dochází k postižení části mozku, v níž jsou umístěna motorická centra odpovědná za pohyb. K poruše hybnosti se pak často připojují i další komplikace (viz níže).

Jak vzniká dětská obrna?

DMO zpravidla vzniká během těhotenství, porodu či v prvních měsících života. V těhotenství pak může tuto poruchu způsobit úraz matky, infekce v těhotenství (např. zarděnky), špatná činnost placenty či vícečetné těhotenství. Dále může být na vině komplikovaný porod, porod koncem pánevním či překotný porod, říká MUDr. Martina Spaziererová, pediatrička z EUC Kliniky Kladno.

Po porodu může být DMO vyvolána infekcemi jako meningitida a encefalitida. Mozková obrna u dospělých pak může vzniknout výjimečně také v důsledku těchto nemocí, případně po těžkém zranění.

Foto: Unsplash.com

Příznaky dětské mozkové obrny

První příznaky mozkové obrny vzniklé během těhotenství či porodu se zpravidla objevují bezprostředně po narození dítěte, případně do půl roku po něm. U miminka se DMO v úvodu projevuje opožďováním psychomotorického vývoje, ztuhnutím svalů a nezvyklým nastavováním končetin.

Nejvýraznějším příznakem u dětí s DMO jsou tedy obecně poruchy hybnosti a zkrácené svaly. Dítě je zpravidla málo aktivní, opoždění může být také v oblasti mentální, smyslové (zrak, sluch), řečové. Někdy se může přidat i epilepsie. Existují ale také případy, kdy obrna zasáhne pouze fyzický aparát, takže intelektuálně může být osoba s DMO zcela v pořádku.

Formy dětské mozkové obrny

• Spastická forma – postihuje cca 70 % pacientů s DMO. Svaly jsou slabé, ale napjaté, tuhé a dělají pohyby, které pacienti nejsou schopni ovlivnit.
• Atetoidní (dyskinetická) forma – postihuje cca 10 až 20 % pacientů s DMO a projevuje se hlavně mimovolnými, pomalými a kroutivými pohyby.
• Ataktická forma – vzácná forma postihující zejména vnímání rovnováhy.
• Kombinovaná forma – kombinace výše zmíněných, nejčastěji pak spastické a atetoidní formy.

Léčba dětské mozkové obrny

Dosud zde neexistuje žádná specifická léčba. Brzké odhalení nemoci však dovoluje včas zahájit vhodnou terapii pro zmírnění příznaků – po fyzické i psychické stránce. Důležité jsou speciální cvičení, pravidelné kontroly zraku, sluchu a mentálních dovedností. Jelikož však existuje několik typů DMO, liší se i jejich průběh léčby.

Mezi doporučené rehabilitační metody patří např. Vojtova metoda, metoda prof. Kabata či koncept manželů Bobathových. Postihne-li ochrnutí i obličejové svaly, je třeba zahájit též logopedickou terapii. Pokud rehabilitace nepomáhá, může být nutnou volbou léčby ortopedická operace. V případě např. doprovodné epilepsie je možné podávat léky na podporu metabolismu mozku.

Prevence DMO pak spočívá především v pravidelných a komplexních těhotenských vyšetřeních, správném vedení porodu při komplikacích a důsledné péči o dítě.

Foto: Unsplash.com

Dětská mozková obrna v dospělosti

Název dětská mozková obrna vypovídá jen o tom, že nemoc vzniká v raném věku, mohou jí však trpět i dospělí. Pacienti s tímto onemocněním (dostatečně) neovládají své tělo, jsou tedy odkázáni na pomoc druhých a speciální pomůcky. Stupeň rozsahu nemoci se pak u jednotlivců liší – někteří jsou upoutáni na invalidní vozík, jiní jsou schopni např. chůze s berlemi.

Dětská (přenosná) obrna

Dětská obrna (Poliomyelitis anterior acuta, poliomyelitida) je naopak onemocnění virového původu, které způsobuje virus ze skupiny poliovirů (rod enterovirů). Jde o závažné onemocnění vedoucí k poškození motorických neuronů, které řídí svaly, a důsledkem toho ke vzniku obrny.

Virus poliomyelitidy napadá pouze nervové buňky, což z něj činí nejnebezpečnější virus z rodu enterovirů. Přenáší se z člověka na člověka fekálně-orální cestou nebo orálně-orální cestou, méně často kontaminovanou vodou.

Poliovirus se vyskytuje zejména v oblastech s horšími hygienickými podmínkami. V České republice se během minulého století onemocnění dětskou obrnou vyskytovalo spíše ve formě malých epidemií. Situace se radikálně změnila po zavedení očkování (viz níže), čímž byl výskyt u nás prakticky zastaven. Riziko nákazy dětskou obrnou tak spočívá především v cestování do endemických oblastí, kde virus stále koluje populací.

Příznaky dětské obrny

Inkubační doba obvykle trvá 7 až 14 dní, rozsah může být 3 až 35 dní. V dětském věku probíhá většina infekcí bez příznaků a pouze vzácně se u nakaženého vyvine závažná forma onemocnění, která vyvolává ochrnutí. Život ohrožující komplikací je pak obrna dýchacích a polykacích svalů.

Lidé s bezpříznakovou formou onemocnění jsou infekční – až několik týdnů po nákaze vylučují poliovirus stolicí a sliznicemi úst a nosu (80 % všech případů nakažených). Přenosná dětská obrna zahrnuje následující klinické projevy:

• Akutní nástup neúplné obrny jedné či více končetin – v postižené končetině částečně nebo zcela chybí šlachové reflexy bez zjevné příčiny a ztráty smyslových nebo poznávacích funkcí. Ochrnutí (paralytická forma) vzniká jen u 1 % nakažených.
• Postpoliomyelitický syndrom – může se objevit po 20 až 40 letech po prodělané paretické formě onemocnění. Mezi hlavní symptomy patří nadměrná únava, svalová slabost – narůst obrn a ubývání svalů, bolest svalů a kloubů, poruchy vědomí a spánku, přecitlivělost na chlad a bolest, potíže s polykáním a dýcháním.

Léčba dětské obrny

Žádná specifická léčba zde neexistuje. Po odeznění nemoci je důležitá co nejvčasnější rehabilitace. Jejím smyslem je především růst svalové hmoty, která je následně schopna nahradit obrnou postižené svaly. Nejdůležitější strategií léčby a zároveň jedinou účinnou prevencí proti tomuto onemocnění je pak očkování.

Očkování proti dětské obrně

V současnosti je očkování proti dětské obrně zahrnuto v povinné hexavalentní vakcíně (záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, hepatitida B a infekce způsobená bakterií Haemophilus influenzae typu b), doplňuje MUDr. Martina Spaziererová.

První dávka se aplikuje od 9. týdne života, druhá po 2 měsících od první dávky a třetí minimálně 6 měsíců po druhé dávce. Přeočkování pak probíhá v 10 letech věku dítěte.

Světová zdravotnická organizace (WHO) též doporučuje obyvatelům a návštěvníkům zemí s výskytem polioviru ochranu dodatečnou dávkou očkovací látky proti poliomyelitidě během 12 měsíců před cestou do rizikové země, případně při vycestování.

Foto: Unsplash.com

Obrna lícního nervu a její druhy

Obrna lícního nervu (Bellova idiopatická obrna) se rozvíjí na základě poškození 7. hlavového nervu (lícní nerv, nervus facialis), nebo vlivem poškození mozkových center, která pomocí lícního nervu ovládají mimické svaly. Vlivem postižení lícního nervu zde bývá značně omezena hybnost obličeje, a to obvykle jen na jedné straně.

Paréza lícního nervu je pak dále rozdělena na tyto tři druhy:

• Centrální obrna lícního nervu – postihuje pouze dolní část obličeje (hl. ústní koutek), je důsledkem poškození části mozku a vždy se projeví na opačné straně, než kde došlo k postižení mozku. Mezi nejčastější příčiny patří cévní mozková příhoda, infekční onemocnění (hl. virového původu), úraz, případně nádor mozku či mozkového kmene.
• Periferní obrna lícního nervu – rozvíjí se v důsledku poškození samotného nervu v jeho průběhu lebkou z centra do periferie a projevuje se na stejné straně (straně poškození nervu).  Někdy dochází jen k mírnému omezení mimiky svalů, jindy k úplné obrně poloviny obličeje. Bývá postižena spodní i horní část obličeje včetně svalů očních víček. Nejčastější příčinou je zánět lícního nervu (virové nebo bakteriální infekce), zánět středního ucha (v jehož blízkosti lícní nerv probíhá), také komplikace po zánětech zubů. Obrna lícního nervu je také častým projevem boreliozy – jejího II. stadia (neuroboreliozy).
• Vrozená obrna lícního nervu – u vrozených obličejových vad je za rozvoj obrny lícního nervu zodpovědná porucha vývoje, nedostatečné vyvinutí lícního nervu či jeho poškození. Taková vada může být jednostranná i oboustranná. Tento druh bývá součástí některých onemocnění (např. Möbiův syndrom nebo CHARGE syndrom), vzácně pak může novorozenecká obrna vzniknout poškozením lícního nervu při porodu.

Příznaky a léčba obrny lícního nervu

Souhrnně mezi příznaky všech druhů paréz lícního nervu mohou patřit následující:

• vyhlazení vrásek na čele, neschopnost se mračit;
• pokles obočí a neschopnost ho zvednout;
• porucha zavírání očních víček, neschopnost mrkat;
• bolest oka, porucha tvorby slz, světloplachost;
• pokleslý koutek úst, slinění;
• vyhlazení nosoretní rýhy;
• asymetrie obličeje (při řeči, úsměvu atp.);
• neschopnost špulit rty atp.;
• poruchy řeči a artikulace;
• potíže při konzumaci jídla a nápojů;
• sluchové potíže;
• posun nosního křídla na stranu;
• snížená průchodnost nosních dírek, neschopnost svraštit nos.

Léčba obrny lícního nervu

Pokud se obrna lícního nervu rozvine rychle, terapie se vždy odvíjí od vyvolávající příčiny. Někdy pomohou režimová opatření, farmakoterapie, nejdůležitější je však intenzivní a dlouhodobá rehabilitace, masáže, ruční stimulace a nácvik pohybů. Někdy je volbou léčby chirurgický zákrok. Léčbu je však vždy nutné zahájit včas, měla by být komplexní a individuálně přizpůsobena konkrétnímu pacientovi.

Závěrečné shrnutí

Obrnou rozumíme poruchu hybnosti různého stupně, různého původu. Příčin je mnoho, společné jim je to, že vedou k poškození mozku, míchy nebo nervů. Přechodně nebo trvale.

V našem článku jsme se zaměřili pouze na některé stavy související s obrnou, kterými se zabývá obor zvaný neurologie. V případě zájmu o diagnostiku, terapii či preventivní péči v oblasti nemocí nervové soustavy se pochopitelně můžete obrátit také na odborníky z kliniky EUC.

Lékaři a ordinace EUC

Často kladené otázky