Hemangiom: Příčiny, druhy, příznaky a léčba (2)

07. února 2022

Hemangiom: Příčiny, druhy, příznaky a léčba (2)

Hemangiom je benigní nádor krevních cév, který se objevuje na kůži, v podkoží, ale také ve vnitřních orgánech (např. hemangiom jater). Většinou časem samovolně zmizí, někdy však způsobuje zdravotní komplikace vyžadující patřičné řešení. Přečtěte si, jak hemangiomy poznat, jaké existují druhy, co je může způsobovat a jak se léčí.

Co je hemangiom a jak ho poznat

Hemangiom (anglicky hemangioma) je tedy nezhoubný, plochý a nad povrch kůže či sliznice vystupující novotvar. Řadíme ho mezi mezenchymové nádory krevních cév, které zpravidla nějakou dobou rostou, následně mizí (bez nutnosti léčby), případně přestanou růst a postačí dlouhodobé sledování.

„Hemangiom mívá červenou, červenohnědou či nafialovělou barvu. Velikost se obvykle pohybuje mezi několika milimetry až centimetry a při doteku dočasně zbledne. Postihuje hlavně děti – jde o nejčastější benigní novotvar v dětském věku (infantilní hemangiom). Hemangiom se však může objevit i u dospělých, například v důsledku nadměrného slunění či se stárnutím pokožky,“ říká MUDr. Daniela Ďurďa Kluchová z EUC Kliniky Ostrava.

U většiny dětí hemangiomy nezpůsobují potíže. Někdy ale může dojít k ruptuře cévní stěny a k následnému krvácení. Hemangiomy také mohou představovat velký kosmetický problém, zejména pokud se vyskytují např. na obličeji.

Kožní hemangiomy lze často diagnostikovat pouhým okem při běžném lékařském vyšetření. Hemangiomy ve vnitřních orgánech lékaři nejčastěji zachytí při vyšetření na zobrazovacích metodách jako ultrasonografie, CT nebo magnetická rezonance. Přítomnost hemangiomu ve vnitřních orgánech je tedy většinou zjištěna náhodně při vyšetření břicha.

Proč a kde hemangiomy vznikají

Důvodů vzniku hemangiomů může být celá řada, dosud však nejsou zcela přesně známy. Nicméně jisté je, že se skládají z endoteliálních buněk, pericytů, dendritických buněk a mastocytů. Navíc se objevují nové a nové poznatky týkající se genetiky, angiogeneze (proces novotvorby kapilár), imunohistologických vyšetření i vhodné terapie.

Kromě kůže (hlava, krk, ale i oči, uši, nos, ret…) a jater mohou hemangiomy růst i jinde, postihují dále například:

  • ledviny,
  • plíce,
  • tračník (tlusté střevo),
  • mozek,
  • hrtan (zde nejčastěji vzniká tzv. subglotický hemangiom pod hlasivkovou štěrbinou, který se může projevit například stridorem).

Vrozené formy se objevují už při narození či v brzkém dětství a nemají nádorový charakter – jde totiž o vývojové vady. U seniorů se vyskytuje senilní angiom, na rtech zase vznikají cévní ektázie. Nejčastější lokalizací bývá ret, jazyk, tvářová sliznice nebo patro.

Někdy se hemangiomy vyskytují také jako součást jiných onemocnění či abnormalit CNS nebo páteře (např. hemangiom obratle). Jak již padlo, některé druhy hemangiomů mohou růst na kůži, v podkoží, ale též na vnitřních orgánech. Hemangiomy na vnitřních orgánech sice zpravidla nezpůsobují problémy, ovšem např. v případě hrtanu mohou komplikovat dýchání a je tedy nezbytné jejich chirurgické či jiné odstranění.

Hemangiom foto, Zdroj: Bigstock

Hemangiomy na kůži

 

Příčina vzniku kožních hemangiomů

Tou je zde abnormální růst krevních cév v postiženém místě, jehož důvod dosud nebyl zcela objasněn. Předpokládá se ale, že za vznikem hemangiomů na kůži stojí některé bílkoviny tvořící se v placentě během těhotenství a vývoje plodu. Tyto hemangiomy vznikají v povrchové vrstvě pokožky či v podkoží a mohou u novorozenců a miminek zprvu vypadat jako malé červené mateřské znaménko, které postupně prorůstá nad pokožku.

Příznaky hemangiomů na kůži

Za běžných okolností hemangiomy nevyvolávají příznaky. Pokud ale dorostou do větší velikosti, objeví se na citlivých místech, případně jsou mnohočetné, mohou s sebou jisté příznaky nést. Zpravidla vypadají jako malé červené škrábance nebo výstupky, při růstu mění barvu od červené, červenohnědé či nafialovělé. Tento druh hemangiomů se nejčastěji objevuje na kůži krku nebo obličeje.

Léčba kožních hemangiomů

U drobných hemangiomů na kůži léčba většinou není nutná, navíc leckdy po čase samovolně mizí. Pokud jsou ale mnohočetné, bývají na nepříjemných místech (např. oční víčka), mění se ve vředy (ulcerace), případně okolní tkáň otéká, využívají se tyto formy léčby:

  • Kortikosteroidy – léky zmírňující zánět a zpomalující růst hemangiomů. Nejčastěji se využívají ve formě gelů či mastí, které se aplikují přímo na útvary. Dále je lze aplikovat injekčně do hlubších vrstev hemangiomu.
  • Betablokátory – drobné povrchové hemangiomy na pokožce lze léčit gely s obsahem betablokátorů. Ty ve zkratce blokují přenos nervových vzruchů přes některá nervová vlákna periferního nervového systému, který ovládá činnost vnitřních orgánů, potních a mazových žláz atd. Aplikují se několikrát denně po dobu 6 až 12 měsíců pro léčbu vředy netvořících hemangiomů. Jde o celkem bezpečný způsob léčby bez závažných vedlejších účinků.
  • Odstranění laserem – zaručuje šetrné odstranění hemangiomů na kůži. Někdy též lékaři doporučují laserovou terapii na zmírnění zčervenání kůže a urychlení hojení.
  • Rekombinantní lidský destičkový růstový faktor (PDGF) – v některých zemích se používá k léčbě vředů na povrchu kožních hemangiomů gel Regranex s obsahem PDGF. U nás však není registrován ani běžně dostupný – při opakovaném používání totiž může zvýšit riziko nádorových onemocnění.
  • Operační odstranění – v případě, že je hemangiom velký / nachází se na citlivých místech, je nutné chirurgické odstranění.

Hemangiomy ve vnitřních orgánech

 

Příčiny vnitřních hemangiomů

Nejčastěji bývají postižena játra, kde se hemangiomy tvoří na jejich povrchu i v jaterní tkáni. Předpokládá se, že jaterní hemangiomy jsou citlivé na hormon estrogen, jelikož se často zvětšují při užívání hormonální antikoncepce, v těhotenství nebo při menopauze u žen na substituční estrogenové terapii.

Příznaky hemangiomů na vnitřních orgánech

Hemangiomy na játrech a jiných vnitřních orgánech jsou většinou objeveny náhodně, např. při běžném ultrazvukovém nebo CT vyšetření břicha. Obvykle nezpůsobují žádné potíže, ale pokud jsou mnohočetné, může se objevit např. nevolnost, zvracení, bolesti břicha, ztráta chuti k jídlu, nevysvětlitelné hubnutí, nadýmání.

Léčba hlubokých hemangiomů

Hemangiomy na vnitřních orgánech se většinou jen sledují. Dorostou-li však do větších rozměrů či způsobují-li bolesti, volí se jeden z druhů chirurgického odstranění:

  • odstranění samotného hemangiomu (resekce nebo excize),
  • odstranění celého poškozeného orgánu / jeho části,
  • podvázání hlavní tepny, která hemangiom zásobuje.

Zdroj: Bigstock

Další dělení hemangiomů

Kromě hemangiomů na kůži a na vnitřních orgánech se hemangiomy z lékařského hlediska dělí na:

  • Kapilární hemangiomy – jsou nejčastěji na kůži a postihují kožní kapiláry. Jedná se o různě velké fleky červené až červenofialové barvy. Zpravidla nezpůsobují žádné problémy, jsou tedy víceméně kosmetickou vadou. Rychle rostoucí variantou je tzv. pyogenní lobulární granulom. Zde léčba spočívá v podávání léků – topicky, injekčně či perorálně, ve formě mastí či gelů, aplikují se hlavně kortikosteroidy nebo beta blokátory. Dále se využívá odstranění kryoterapií (zmrazení), laserem, případně chirurgicky.
  • Kavernózní hemangiomy – ty rostou v dutinách těla a vnitřních orgánů. Vyskytují se na kůži a podkoží, ale i na vnitřních orgánech (játra, mozek, ledviny). Postihují-li vnitřní orgány, přičemž nezpůsobují žádné potíže, většinou stačí jejich sledování. V případě hrtanu či očního víčka se odstraňují chirurgicky, kryoterapií či laserem. K zastavení růstu se mohou užívat totožné léky jako u kapilárních hemangiomů.
  • Arteriovenózní hemangiomy – nejčastěji postihují kůži. Tepna, která do postižené oblasti přivádí krev, se zde typicky rozdělí na drobné kapiláry, jež se následně sbíhají zpět do značně rozšířených žil. Léčba probíhá stejně jako u ostatních druhů hemangiomů.

Dle zasažených míst lze hemangiomy dělit také na povrchové (kůže a povrchové orgány), hluboké (vnitřní orgány, většinou jde o kavernózní hemangiomy) a smíšené (povrchové orgány, kůže i vnitřní orgány).

Hemangiom foto, Zdroj: Bigstock

Možné komplikace hemangiomů

Povrchové hemangiomy se často zhojí bez výrazných stop. Po regresi hemangiomu bez léčby však může dojít k nevratným změnám na kůži (jizvy, atrofie, ztluštění tkáně, fibrotizovaná tkáň, teleangiektázie či hypopigmentace).

Hluboké hemangiomy se sice většinou rozrůstají méně než ty povrchové, ale jejich ústup nebývá kompletní. Kromě toho se mohou dostavit i jiné zdravotní komplikace jako krvácení, ulcerace (zvředovatění), anémie, srdeční selhání, obstrukce dýchacích cest, neurologické postižení, hydrocefalus či oční abnormality.

Vzácně se pak hemangiomy vyskytují společně s různými strukturálními malformacemi. Obvykle se přitom jedná o rozsáhlé novotvary, které zaujímají významnou část hlavy či např. krku. Současný výskyt strukturálních malformací a hemangiomů lékaři označují jako PHACE syndrom.

Hemangiom v kostce

Hemangiomy jsou nezhoubné nádory krevních cév, které se vyskytují na kůži, v podkoží či ve/na vnitřních orgánech. Kožní hemangiomy bývají spíše kosmetickou vadou, ty drobnější často zmizí bez léčby. Hemangiom lze z citlivého místa odstranit laserem, chirurgickou excizí případně zbrzdit jeho růst používáním gelů nebo topicky podávaných injekcí. Hemangiomy na vnitřních orgánech většinou stačí pravidelně sledovat – odstraňují se, pouze pokud způsobují bolesti či jiné obtíže. Objeví-li se větší, či rychle rostoucí hemangiom na kůži, je vhodné navštívit lékaře.

Pokud se objeví některý z těchto problémů, můžete se obrátit na odborníky z klinik EUC.

Dermatovenerologové EUC

 

Často kladené otázky

Hemangiom (anglicky hemangioma) je tedy nezhoubný, plochý a nad povrch kůže či sliznice vystupující novotvar. Řadíme ho mezi mezenchymové nádory krevních cév, které zpravidla nějakou dobou rostou, následně mizí (bez nutnosti léčby), případně přestanou růst a postačí dlouhodobé sledování.

Hemangiom mívá červenou, červenohnědou či nafialovělou barvu. Velikost se obvykle pohybuje mezi několika milimetry až centimetry a při doteku dočasně zbledne.

U drobných hemangiomů na kůži léčba většinou není nutná, navíc leckdy po čase samovolně mizí. Pokud jsou ale mnohočetné, bývají na nepříjemných místech (např. oční víčka), mění se ve vředy (ulcerace), případně okolní tkáň otéká, lze přistoupit mimo jiné ke kortikosteroidům, betablokátorům, případně odstranění laserem.

Související články